Exkurze na Záchrannou službu hlavního města Prahy - 1. ročník BPČ

Dne 13. ledna 2020 jsme se v rámci výuky První pomoci zúčastnili exkurze na dispečink záchranné služby, která sídlí v Korunní ulici. V úvodu nás uvítal pan Mgr. Čižmárik, který je vedoucím této stanice a řídí tým lidí, který činní zhruba 18 zaměstnanců, kteří pracují v operačním středisku. Z úvodní prezentace jsme se dozvěděli, že v oblasti hl. města Prahy je k dispozici cca 35 vozidel, které jsou v neustálé permanenci, a k záchranným účelům je také k dispozici jedna skupina letecké záchranné služby. Používány jsou hlavně vozy Mercedes Benz Sprinter či elektromobil Smart, který je určen pro výjezdy v centru Prahy. Letecká záchranná služba využívá vrtulník Kryštof.

ZZSHMP vznikla jako dobrovolný ochranný sbor v roce 1857. V tomto období zde pracovali hlavně dobrovolníci z řad hasičů, kteří byli označeni červenobílou stuhou. V roce 1890 získal sbor svoje vlastní sídlo, které bylo na Václavském náměstí. Tímto byla zavedena nepřetržitá služba, která funguje až do dnešní doby.

Důležitým okamžikem pro další rozvoj záchranných služeb byl v tehdejším Československu v roce 1987 oficiální založení letecké záchranné služby. Posádka letecké záchranné služby je určena hlavně pro případy ve středočeském kraji a Praze, v noci pak zasahuje na celém území ČR. Téměř 95% případů se vždy odehrává přímo v terénu, což výrazně zkracuje cestu klientů do specializovaných center po celé ČR. Součástí exkurze byla také návštěva operačního střediska, kde jsme mohli sledovat práci zdravotnických operátorů naživo. Podle Mgr. Čižmárika, toto poměrně malé středisko, koordinuje všechny výjezdové skupiny ZZS HMP na území ČR. Na denní směnu je zde přítomnou pravidelně 6 operátorů, kteří v průměru přijímají až 700 hovorů. Služba trvá klasických 12 hodin. Operátor musí mít vysokoškolské vzdělání v oboru všeobecná zdravotní sestra či zdravotnický záchranář, prvních 6 měsíců musí absolvovat speciální kurz, další 3 měsíce má k dispozici staršího mentora, který nováčky vede. Práce je to velmi zodpovědná a alespoň z počátku, jde podle Čižmárika o čistý adrenalin. Později prý každý zaměstnanec trochu otupí, musí, jinak by u něj došlo k rychlému rozvoji syndromu vyhoření. Tomu se na záchranné službě snaží předcházet pravidelnou supervizí, péčí o mentální zdraví, která je usnadněná benefity pro zaměstnance a dobrým finančním odhodnocením. Pracovník operačního střediska si zhruba měsíčně vydělá 68- 78 tisíc korun čistého. Přes dobrý výdělek je to práce, která nese velkou míru zodpovědnosti nejen za lidské životy. Zaměstnanec musí vidět i to co mu člověk na druhé straně telefonu neřekne, musí umět uklidnit, zůstat věcný a racionálně zaměřený i v zapeklitých situacích. Silný tlak na zaměstnance vytváří zákaz udělat chybu, jak říká ředitel, každé pochybení zaměstnance se zde dopodrobna řeší. Analýza příčiny chyby - root case study se dělá především pro to, aby se již podruhé neopakovala.

Na konci naší exkurze si pouštíme některé úspěšné i neúspěšné hovory, probíráme způsoby řešení jednotlivých situací. A nakonec i humornou záležitost. Na operační středisko ZZS HMP volají také často lidé, kteří si nevědí rady s první pomocí u jejich domácích mazlíčků. Jednu takovou příhodu si pouštíme. Dívka operátorovi tvrdí, že potřebuje resuscitovat maminku, po chvíli se dozvídáme, že se jedná o jejího psa, dívka lhala, protože si nevěděla rady. Dozvídáme se, že takové hovory jsou zde časté, a operátoři si již dnes vědí rady. V Praze totiž existuje PET záchranná služba, na kterou již operátoři hovory automaticky přepojují. Denně zasahuje pražská záchranná služba u průměrně 350 případů, z nichž je asi 40 urgentních, a vyžaduje zásah lékaře. Druhým pilířem služby je kromě operačního střediska systém posádek v sanitních vozech.
Tu zajišťují posádky Rychlé lékařské pomoci. Sanitní vozy mají tu nemodernější výbavu a vyrovnají se pokojům JIP. Od roku 1987 využívá služba při výjezdech systém Rande-vous který snižuje dojezdový čas na nejnižší možnou míru a zároveň zefektivňuje práci lékařů. K pacientovi ve stavu ohrožení života vždy vyjíždí malá sanita RLP, která je v hustém pražském provozu rychlejší než masivní sanitní vozy, a lékař je ihned po poskytnutí neodkladné pomoci uvolněn pro další případ, tím je souběžně z jiného místa vyslána velká posádka rychlé zdravotnické pomoci, kde je přítomen záchranář a řidič bez lékaře. Celý systém se tedy výborně doplňuje. To je i jedním z důvodů, proč je naše, česká, záchranná služba hodnocena jako jedna z nejlepších na světě.

Mgr. Tereza Johnová